Od mých 20 let jsem začala vymetat kurzy a semináře osobního rozvoje. „Neměla" jsem 300 Kč na nehty, ale každé tři týdny jsem chodila na koučink, terapii či konzultaci za 3 000 Kč. Ačkoliv jsem se posouvala, nebylo mi tak hrozně jako dřív, stále to nebylo ono. Ty oblasti života, které jsem nejvíc toužila změnit, se neměnily. Neviděla jsem smysl tady žít, neboť jsem se většinu času trápila. Přišla jsem si totálně sama a prošla jsem si vnitřním peklem. V roce 2020 přišel zlom. Od ledna mi chodilo „Tohle je poslední rok" a mně se zvláštně ulevilo. Moje tělo začalo manifestovat to, o co jsem si žádala. V říjnu 2021 jsem došla na jakousi pomyslnou hranu a mně došlo, že nechci umřít, že chci ŽÍT! Že už nechci přežívat, ale ŽÍT a život si užívat! Že už nechci komplikované cesty, že si přeju JEDNODUCHOST. A když jsem tak přemítala nad tím, po čem toužím nejvíc ze všeho, docházela jsem k jediné věci... BÝT ŠŤASTNÁ. Ať je to, co je to, chci být ŠŤASTNÁ! Ačkoliv jsem vůbec netušila, co to pro mě znamená, nebo jak to vypadá, věděla jsem, že to je ONO.

A do života mi přišel Access. Modalita Access Consciousness.

Teda... on přišel už dřív, ale já jsem odolávala, tehdy jsem ještě nebyla nastavená na lehkost. Takže kamarádce Verče, která začala přicházet psí na trénink čím dál častěji vysmátá a v pohodě a víc v klidu, jsem chtěla vrazit pěstí, když z ní znovu a znovu pokaždé, když z ní vypadla nějaká „chytrá otázka" nebo věta: „Jak se to zlepší?"

Ze všech modalit, kterými jsem prošla (a že jich nebylo málo), mi Access přišel nejpřirozenější, nejsnáze uchopitelný, jednoduše aplikovatelný ihned do praxe, do každodenního života. A co víc, brutálně rychle jsem po kurzu Access Bars a dalších kurzech začala měnit.