Proč (pro co) jsem začala psát blog?

Už pár let se mi ta myšlenka blogu vrací. V roce 2018 jsme na cvičáku přišli s větou “rok 2018 je rokem splněných přání”. A taky jsem kolem sebe měla mnoho lidí, kterým se plnil jeden sen za druhým. Taky jsem kolem sebe měla lidi, kteří ten rok proklínali. 

Letos jsem si řekla, že je rok MÝCH splněných přání. 

Blogy mě baví. Baví mě, když narazím přesně na to, na co jsem naladěna. Baví mě příběhy. Baví mě blogy o lidech, kteří žijou svůj sen. O lidech, kteří se vypracovali z “ničeho” na “NĚCO”. A je mi celkem jedno v jaké oblasti! Baví mě blogy o jídle, o cestování, o seberozvoji. Baví mě se dívat na fotky květin, krásných domů, designu, přírodního stavitelství, naaranžovaných pokrmů, fitness pokroků, fotky přírody, nových míst atd. atd. Mám ráda blogy, ze kterých čiší, že lidi, kteří je píšou, mají rádi to, co dělají a o čem píšou. 

Mám ráda spojení přírody, rodiny, života. A do života patří přece všechno! Hmm, přemýšlím, jestli mě baví blogy o psech..? Asi jsem na ně zatím moc nenarazila. 

Mě baví lidi a psi. Můj život doprovázejí psi už dlouho a já jsem za ně moc vděčná! Můj život je spojen s psíky, tudíž i můj blog!

Taky miluju vzájemnou inspiraci. Miluju spojování zdánlivě neslučitelných stran. Moc ráda bych sdílela nejen své zážitky, příhody a uvědomění, ale také těch úžasných lidí, které kolem sebe mám a které potkávám. Jsou totiž SKVĚLÍ!!! A každý z nich je v něčem FAKT DOBRÝ! Každý má své kouzlo, svůj poklad, obrovský potenciál! Bude mi potěšením toto všechno poslat do světa . . . 

Už od 16 let trénuju agility a baví mě to čím dál víc. V okolí mě považujou za “psího odborníka” a otázky, se kterými se na mě obracejí, se často opakují. Tak proč nenapsat pár článků? Proč nenapsat o tom, co jsem se já dozvěděla, ať už o psech, o lidech, o životě, o tom, jak funguje vesmír? Zkrátka o tom, co mě baví? Proč ne! 🙂

K trénování jsem se dostala tak nějak “náhodou” (blbost!!! na náhody nevěřím!! :D). Prostě jen proto, že jsem toho na cvičáku veděla nejvíc. Všechno jsem dělala intuitivně. Když někdo přišel s problémem, já často přišla s řešením. A vůbec nevím jak! Prostě to přišlo. Neuměla jsem vysvětlit “proč”, prostě jsem to cítila. 

Od té doby uplynulo mnoho vody a já se mnohé naučila. A stále se učím. Každý každičký den, každý trénink. Měním metody, hraju si s technikami, naučením jednotlivých dovedností, mám ráda pilování detailů. 

Přišlo období, kdy  jsme byly na tréninkách výborné, ale v závodě se nám nedařilo. Vlastně mě to provázelo už s Akinkou a pak dlouho s Mejzinkou. Byla jsem nešťastná. Nevěděla jsem, jak si pomoct.

Jak konečně dosáhnout úspěchu?! Jak zúročit ten čas, tu práci, tu snahu??? 

Časem mi došlo, že podobný problém mají i moje týmy, moji studenti. Na tréninkách skvělí, zvládali super těžké tratě, měli krásné vedení, perfektně dávali kontaktní vedení i vedení na dálku, psi byli super samostatní, a přesto se jim na závodech vůbec nedařilo. Tedy, občas se dařilo, ale rozhodně ne tak, jak chtěli nebo tak, jak jsem věřila, že by se jim dařit mohlo a mělo!

Moje hledání cesty mě dovedlo ke koučinku. Zaujala mě sportovní psychologie, mentální trénink. Dostala jsem se k bioenergetice a dále.. Ale o tom už je zase jiný příběh..

Moji psi jsou, byli a vždy budou mými velkými učiteli!

Díky tomu, že jsem chtěla dosáhnout vytouženého úspěchu na závodech, jsem přišla na to, že se chci posunout. Já, jako člověk! A tak z představy „návodu na rychlé dosažení úspěchu“ přišel „návod na život“, který rozhodně rychlý nebyl. Tu cestu si užívám čím dál víc! A jsem za ni vděčná!

Díky svému seberozvoji jsem poznala více sebe, přišli noví lidé, ocitla jsem se v nových situacích a prostředích, naučila se mnohé o světě, získala nový pohled na život a na vztahy, na to, co se kolem mě děje, větší nadhled, vnitřní klid, větší sebehodnotu, víru.. totálně jsem se zamilovala do „vesmíru“…

Prostě psaní mě bude bavit! A když budu mít třeba jen jednoho čtenáře, bude mě to těšit! Takže, pokud si někdo přečtete nějaký článek a bude se vám líbit, dejte mi vědět! Budu skákat radostí do vzduchu a budu mít další důvod k oslavě! Díky!!!

Foto: Patrik Žák